Povídky

„Teší ma,“ zamrmlal som a potriasol mu rukou. Ničoho ďalšieho som nebol schopný. Musím sa spamätať, pretože mi takmer tiekli sliny. Predo mnou stál najkrajší chlap, akého som kedy videl. „Aj mňa teší,“ usmial sa na mňa a so svojím úsmevom by sa pokojne mohol stať modelom. Na to, aký som bol hladný, som ani nevnímal, čo som vlastne obedoval. Nemohol som zo Šimona odtrhnúť oči.

Natiahol k Brianovi plátenú tašku. „Našiel som to pri kontajneroch, bola by toho škoda… Čakal som, že z teba bude trčať tucet hadičiek a konečne ťa budem môcť trebárs udusiť vankúšom. Ale prekvapil si ma. Tak vitálny by si sa aj zvládol brániť." Brian sa rozosmial. Z tašky na neho zízala dodávka obľúbených vecí. Balíček kiwi, pomaranče, biela čokoláda a croissanty akiste naplnené vanilkovou príchuťou. „Asi sa nechám zostreliť častejšie."

„Jo,“ vodsekávám v ataku upřímnosti a přetlačuju se zádama s jeho nahejma prsama, s jeho chladnejma bradavkama, „miluju tě přesně proto! A taky tě miluju, jak mě sereš, když jsem večer down a chci mít konečně chvíli klid a tobě je to uplně u prdele a stejně mě urveš jít si spolu eště zamakat. A taky miluju, jak po celym dnu smrdíš.“

„Našel jsem toto místo, našel jsem tebe. Jsi zajímavá Entita a já bych se s tebou chtěl milovat,“ řekl přímo a bez uzardění…, jako by mluvil o počasí. Lawlien se začal smát: „Jsi upřímný, ale to asi nepůjde. Za jedno, známe se sotva pět minut a pak – jsi muž.“ „Nechápu, na co narážíš? Já se ti nelíbím?“ podivil se. „Ano, to jistě ano, jsi velmi krásný, ale nejsi žena…“ „Proč bych měl být žena? V tvých erotických fantaziích jsem žádné nenašel.“

Holky se tvářily divně. Ludmila ho probodávala pohledem, jako by ho chtěla zaživa rozčtvrtit, a vypadala nasupeně. I ostatní byli kdoví proč vážní a rozpačití. Kolem Víti a Ludmily se utvořil hlouček, jako by se dělo něco mimořádného. Někteří spolužáci, hlavně kluci, si lhostejně sedli na lavici a tvářili se neutrálně, nebo spíše povzneseně. Většina třídy však dychtivě natahovala uši.

Postupovali stále výš a výše, až dosáhli svého cíle. Byl to náročný výstup, který jim dal po celém dni už celkem zabrat, ale stálo to za to. Ačkoliv na vrcholu je čekalo zklamání, vše bylo nejen zavřeno, což bylo s ohledem na situaci v celém světě pochopitelné, ale vše zde historické bylo navíc ve více či méně dezolátním stavu, i když jakési pokusy o rekonstrukci tu snad probíhaly. Po několika památečních fotkách nastal čas na návrat. Zde si též uvědomili jednu zajímavost tohoto výletu. Každým výstupem se dostávali výš a výš, a právě nyní dosáhli vrcholu celého dne – i Krušných hor.

„Nepůjdeme se vykoupat i my?“ ptám se. „Nazí?“ má pochybnosti Mike. Koně uvazujeme u břízky a běžíme do vody, abychom co nejrychleji schovali své probleskující zadky. Chutná to, jak může chutnat jen zakázané ovoce, blbneme, cákáme, smějeme se a pak plaveme zpět ke břehu.

Dávid sa potreboval odreagovať. Vonku bolo krásne. Príroda sa prebrala do jarného počasia, rozhodol sa ísť do práce pešo. V parku zbadal postavu sediacu na lavičke. Útlu a drobnú… Sebastián premáhal plač. Prišiel o brigádu. Otčim ho za to zbil, ako keby to bola jeho vina. Sebastián nevedel, čo má robiť. Bol zúfalý a unavený. Všimol si pár zelených očí, ako ho pozorujú. Muž sa na neho usmial. Chcel utiecť, ale lavička bola teraz jeho domovom. Kam inam by išiel?

Tom se tvářil vážně a koukal na srovnané věci. Byla to vlastně jeho vizitka, být to na jeho milém, nikdy by ve skříních takový pořádek neměli. „Hej, ale tu šedou bys mi vyhazovat nemusel, na tu máme docela fajn vzpomínky, ne?“ Tom se na něj podíval a zakřenil se. Takže si taky vzpomněl okamžitě…

„Víš, jak amerikánští domorodci krotí koně?“ zeptal se Leopold. „N-ne…“ „Ze suché trávy udělají vích a pak jim ze srsti vyčešou prach prérie. Potom vezmou pokrývku, pod kterou spí, a tou koně třou, aby si zvykli na jejich pach. A potom se úplně každého místa na jejich těle dotknou dlaní. Začnou ušima a končí na slabinách. Nejtěžší je břicho a mezi zadníma nohama.“ Jak mluvil, hladil svého mladého pána stejně jako indiáni koně. Všude a důkladně.

Svet sa zmenil. Bez zásahu katastrofy či politického pričinenia. Stačilo, že bytosti zaznamenané na zdrapoch legiend presiakli do sveta ľudí. Držať ich v okovách tajomstva bolo náročné a útvary po celých štátoch to stálo značnú dávku síl. O to viac, keď útokov začalo pribúdať a Adrienovi do náruče sa zosypala všetka ich váha.

Soren zabublal smíchy. „Hahaha, tak tohle sedlo!“ Pak po očku mrkl na vedle sedícího Killyho, doufal, že u něj zahlédne aspoň náznak úsměvu… Killian ale vypadal, jako kdyby se díval spíš skrz monitor. „Hej, ty to vůbec nesleduješ!“ drbl do něj Soren.