Povídky

Večer vášnivý milování. Nic takovýho jsem nikdy před tím nezažil. Jsem z toho totálně vedle, hormony naprosto splašený, nepřetržitá euforie. Pak si povídáme. Válíme se nazí po posteli a pořád si povídáme. Vydržíme takhle celou noc, spát vůbec nepotřebujeme. Za den padnou dvě krabky cigaret, ale mně je to jedno. Je mi totiž všechno jedno. Jsem zabouchnutej jako ještě nikdy.

„Stoupni si.“ Stoupnul si a já si kleknul k němu. Totiž přímo před něj. „Víš, potřeboval bych tě změřit přesně tam, kde teď máš pas těch tepláků. Mohl by sis je malilinko stáhnout?“ Vašek z toho byl asi nervózní, jak jsem měl hlavu v tak těsné blízkosti jeho rozkroku, ani mu moc nestál… Ale trochu se to tam vzdouvalo.

Od rodičů jsem dostal svolení, a tak jsem zdrhal balit. Byla to jen jedna noc, ale radši jsem si vzal dvoje oblečení. Schválně jsem si nevzal pyžamo. Běžel jsem do koupelny se převléknout. Vzal jsem si to samé oblečení, co jsem měl na radnici, na té svatbě. Čili bílé tričko, červené šortky a bílé boty. Vlasy jsem si udělal tak, jak jsem nejlépe uměl.

Do vesnice se vřítili Turci. Přišel čas "devširme", neboli daně z krve. Jednou za čas odváděli z příhraničních oblastí mladé chlapce. Přinutili je přijmout jejich náboženství a doplnili jimi řady svých vojáků. Ryn rázem pochopil… Teta ho chce nastrčit místo svého vlastního syna.

Uměl líbat vážně nádherně, až se mi z toho motala hlava. Najednou jednu ruku nechal ne mé tváři a druhou začal klesat pomalu dolů, přejel přes prsní svaly k břišákům. Zastavil se a přestal mě líbat. "Ty posiluješ?" zeptal se udiveně. "Trošku, no," odvětil jsem mu s úsměvem. Na nic dalšího se neptal a pokračoval ve vášnivých polibcích.

Byl jednou jeden otec a ten měl dva syny, dvojčata. Chlapci se jmenovali Jan a Marian. Už jako malí byli oba tak roztomilí, že jim nikdo neřekl jinak než Jéňa a Mařena. Matka s nimi již nežila. Bydlela v domově pro choromyslné, kam se dostala poté, co nachytala svého muže v lese, když mu dřevorubec ze sousedství dělal to, co on jí v ložnici dělal tak málokdy. Mysl nebohé ženy to nedokázala unést a nadosmrti ochořela.

Najednou se Pavel zeptal, kolik mi je. Když jsem to řekl, obrátil se na Jardu a zeptal se: "Můžeš mi říct, proč to děláš?" "Co jako?" "Mohl by to být tvůj syn. Až ti za nějakých pět let uteče, utrápíš se. Vždycky jsem říkal, že jsi hodný, ale se sklony k sebe destrukci." "Třeba jsem našel někoho ještě hodnějšího."

"Zastav, ty bastarde!" křičel na něj. "Ty nečistej zmetku, jen počkej," mumlal si pro sebe, když ho už pomalu doháněl. Jakmile ho dohnal a běžel s koněm vedle něj, sáhl po něm a stáhl Petra dolů z koně, který uháněl dál do lesů. "Tak co? Nejsi zas tak dobrý, jak se Anna chvástala," vysmíval se mu Filip, když nad ním kroužil s koněm. Pak seskočil z koně a vytasil svůj meč. "Tak vstaň, ty zmetku, a ukaž co umíš," mečem mu kynul, aby se zvedl.

Najednou mi přišlo líto, že jsem, jaký jsem. Kdybych se snažil sbalit holku, bylo by to normální. Když se ovšem mladý kluk pokusí pozvat na něco jinýho chlapa, je každýmu jasno, o co tu kráčí. "Nechceš zajít chvilku ke mně? Mám doma moc dobré syrové kuře. Nebo si potom můžeme zajít na oběd." Myslel jsem, že mne šálí sluch. Opravdu to řekl? Potom si zajdem na oběd. Po čem, po "tom"? No "potom", to je jasný.

Neuběhl den, aniž bych nemyslel na příběh, který mi vyprávěla má babička o mém strýčku, který zažil tu nejkrásnější romanci, jakou jsem kdy slyšel. Uběhla už pěkná řádka let, co mi ji vyprávěla, a pořád mi to připadá jako včera, když jsem seděl u ní doma a jako malý kluk jsem to slyšel poprvé.

Dean byl změnou, která se odehrála s Tyrem, velmi překvapený. Přesto nemínil propást ten okamžik, kdy mu mohl ukázat, že se není třeba bát. Je přece i jiná možnost, než se zmocnit toho druhého, jako by byl jen tělo poskytující tělesnou slast a nikoliv další z dvojice. Položil se vedle něj a jemně hladil jeho perleťově bílé tělo. Tyr se na něj díval a neříkal nic. Vypadal postrašeně i toužebně zároveň. Sám netušil, co se to s ním děje. Měl svého nového pána velmi rád, líbil se mu, ale přesto se bál té bolesti, která nepochybně provázela případné spojení. Ale teď mu to náhle nevadilo. Toužil po tom, co zatím jen tušil.

Stál před Deanem nahý a bezmocný. Třásl se po celém těle a plakal jak malé dítě. Deana veškerá touha přešla. Ulehnout s otrokem, který ví co a jak, to bylo něco jiného. Ale znásilnit tohoto vyděšeného kluka? I když bude sebeopatrnější, bude to bolet a pro chlapce to bude děsuplný zážitek. Zvláště proto, že se hned se začátku bude bránit. O to víc ho to bude bolet. - Co si myslíš, a jak to mají ti ostatní. Taky je to někdo naučil. Odkřičeli si svoje a pak si zvykli,- řekl Dean v duchu sám sobě. - Tyre, pojď sem. No pojď. Tady se polož. -

Zvedli se a šli za profesorem. Zavedl je na pokoj, kde v dětské postýlce ležel klon. Byl už omytý a oblečený. Vypadal, hlavně díky bledé pokožce, jako každé jiné nemocné děcko. Možná až moc. Alexandr měl náhle pocit jakéhosi déjà vu…