Povídky

„Pojď!“ Chytil mě za ruku a táhl mezi tanečníky a rozjel se dost dobře. Písnička dohrála a následoval ucouraný ploužák. Přimáčkl se na mě a omotal okolo mě ruce. Má pěkně hbitej jazyk. Nejprve mi olízl krk a pak mi při té puse skoro došel dech. Ruka mi sjela po jeho zádech na zadek a za kraťasy. Byl naostro. Krásnej pevnej malej zadek, ách… Vydrželi jsme tam asi do jedné.

Obláček, který chvíli zakrýval slunce, odplul. To zazářilo v plné síle a zahřálo ho v zádech. Magická síla slunce vrhla jeho stín ostře před něj. Byl nyní se svým stínem stejně vysoký. Zastavil a prohlédl si svou siluetu. Štíhlý, s dlouhýma nohama, širokými rameny… měl ze sebe pocit spokojenosti, vypadá dobře, fakt.

"… štetka sa už preberá," počujem hlasy, keď sa zobúdzam. To ma niekto sleduje počas spánku? Hlas oznamujúceho je príliš blízko, a čo je na tom najhoršie, dotyčný skoro kričí. Vystrčím prostredník a otočím sa ku stene, aby tom, kto ma sleduje, došlo, že ešte chcem spať, alebo aspoň chvíľku byť sám, kým sa preberiem.

A on tam stál a koukal se na něj. Vlastně se na něj nemohl vynadívat nikdy, už od začátku, od prvního dne, kdy se znovu potkali. Znali se už dřív, ale okolnosti je rozdělily. Během té doby se z něj stal klenot… a ten klenot měl teď zase odejít. Kéž bych tak měl nějakou šanci, pomyslel si.

Bylo už pomalu k večeru. Měl jsem celkem blbou náladu a hlavně jsem byl na sebe nasraný, že jsem takový srab, protože jsem mu nic nenapsal. Všiml jsem si, že se na mne Patrik tak nějak tajemně usmívá. Bože, co má zas za lubem? říkal jsem si. Když vtom přišel poslíček se zbožím, ale nic neměl s sebou.

„To bylo na střední. Tehdy jsem se zamiloval do svého učitele na chemii. Ironií bylo, že bydlel ve stejném paneláku jako já. Jen o dvě patra výš. Všiml jsem si, že tam za ním často chodí spíše muži než ženy. Pak jsem ho jednou uviděl v gay klubu. Byl jsem trochu na mol, takže jsem nepřemýšlel nad tím, co dělám. Přisedl jsem si k němu a v podstatě se mu vyznal, jak jsem do něj zamilovaný. Řekl, že si to už dlouho myslel, ale nebyl si jistý.“

Myslím, že u odběrů jsme museli vypadat jako spolek ztracených duší. Nevykládal jsem nikomu, co a jak, a oni se neptali. Tomáš byl pozitivní.

„To je pěkný,“ ozvalo se za mnou. Strašně jsem se lekl, až jsem málem upustil tužku. Za mnou stál poslíček, který dovážel zboží. Opět celý v černém. Jediné co měl krásně bílé, byl jeho úsměv. „Omlouvám se, nechtěl jsem vás polekat.“

Opalovali jsme se asi půl hodiny a já se nemohl vynadívat na jeho tělo, i když byli vidět jen jeho záda. Vlastně ne jen záda, jak už jsem zmínil, měl krásně tvarovaná lýtka. Ale nejkrásnější část byl zadek. „Sakra, koukej se jinam,“ říkalo mi mé lepší já. Měli krásnou zahradu. Posázené kytky a stromy různých barev. Nebylo to přehnané, ale tak akorát. Zabralo to, mé vzrušení už opadlo. Tedy spíše opadlo by, kdyby se Tom neotočil na záda. To snad udělal naschvál. „Nedívej se tam. Nedívej se tam,“ říkal jsem si.

Amit se natáhl na lůžko. Co řekne ráno? Převaloval se, úzkost mu svírala žaludek. A náhle usnul. Hluboce. Zdálo se mu, že na jeho lůžku sedí mladík, tak okolo dvaceti let. Dlouhé černé vlasy stažené do drdůlku v týle, veselé černé oči. Usmál se a zuby zasvítily. Široká ramena, úzký pas, okolo kterého měl omotaný pruh pestré bavlněné látky s květinovým vzorem. To bylo jeho jediné oblečení.

Pořád jsem to odkládal. Až mi bude 18. Až budu mít výuční list. Až budu mít jistou práci. A najednou to všechno bylo. A já se rozhodl, že “TO“ konečně udělám. Zajel jsem do sousedního velkého města, zamluvil si noc v hotýlku u nádraží a po sprše a jednom panáku na kuráž, jsem své kroky obrátil do ulice, ve které byl gay bar…

Bylo přesně 15:00, dobrý, stihl jsem to. Doma jsem si zapomněl vzít pití, tak si skočím do Tesca. Hmm, je 15:10 a on nikde. Mám mu napsat? To zas budu vypadat vlezle. Tak ještě chvíli počkám. 15:20, já se na to můžu… větu jsem v myšlenkách nedopověděl. Už přijížděl.

„Ahoj, jsem Tom,“ slyším vedle sebe. Otočím se a vidím krásný úsměv a ještě krásnější tvář. „Ahoj, D-Dominik,“ a taky se pokusím o úsměv. Bože, určitě se teď červenám. Matematika utekla rychle. Za tu celou dobu na mne už nepromluvil. Sakra, asi jsem to zkazil, povídám si sám pro sebe. Vůbec nevím, proč jsem byl tak nervózní. Zvoní, učitelka odchází a s ní i ostatní. Jen Tom zůstal.