Povídky

Tak to jistě, pomyslel si ironicky Tom, tak když chceš, ať je po tvém. Ale už se té všetečné ruce, následnému polibku a o chvíli později ani hbitému jazyku, který začal opracovávat jeho penis, nebránil. Zavřel oči, dlaní vjel Petrovi do vlasů a sám si určil tempo, aby to tentokrát moc neprotahoval. 

Po zavíračce se ozvalo nesmělé zaklepání na dveře kanceláře. Na vyzvání vešel Pavel s tržbou z pokladny, vypadal jak spráskaný pes. „Stalo se něco?“ ptal jsem se starostlivě. Sedl si ke stolu a začal před sebe rozkládat peníze: „Chybí mi dva tisíce.“ „Přesně?“ zeptal jsem se a s úsměvem dodával. „Běžně ti chybí ještě nějaká koruna a dnes úplně přesně? Tak to se lepšíš, už aspoň vracíš na desítky.“ Tak tak jsem uhnul letící tužce.„Blbče,“ počastoval mě nadávkou a pokračoval, „bych se vsadil, že ta dvoutisícovka tam ještě v poledne byla a teď tam není.“ Otočil jsem ho k sobě a klekl si před něj, chytil ho za ruce. „To se vyřeší, neboj.“ Skoro brečel: „Vždyť si na to dávám pozor, manko už jsem neměl ani nepamatuji a teď rovnou dva litry.“ Začalo mi ho být líto, nesmím ho tak moc trápit.

Chvíľu chlapca pozoroval. Drobný mladík, s pokožkou, ktorá za svitu mesiaca žiarila. Areon si odmietol pripustiť ten zvláštny pocit, snáď to bola radosť, možno nádej, ktorá na okamih vzplanula v jeho vnútri, spôsobená tým, že chlapca bude mať pri sebe.

Udělal krok kupředu a jeho nepoddajná hříva dlouhých světlých vlasů se mu svezla do obličeje. Cítil na sobě jejich podezřívavé pohledy. Zvedl oči a ty se střetly s očima pátera Derona. Moc dobře věděl, proč ten nejhorlivěji žádá jeho oběť. Pokusil se ho jednou svést. Nebylo se také čemu divit. Ačkoli nepatřil k nejvyšším a nejzdatnějším, jeho rysy tváře byly velice pohledné.

Chvilku přemýšlel, co s načatým sobotním podvečerem, nakonec na sebe hodil sportovní hadry a vyběhl na svou oblíbenou trasu. Kterou si protentokrát o hodný kus prodloužil, protože měl dojem, že obvyklých sedm kilásků mu na jeho dnešní míru nasranosti stačit nebude. No, jenom jestli jsem se trochu nepřecenil, uvažoval, když asi o padesát minut později posedával na lavičce v odlehlém parku, ve kterém snad ani nikdy dřív nebyl, a lapal po dechu. A ještě jsem si jak ten největší kokot nevzal ani pití, ani peníze.

„Brácho,“ ohlásilo se v telefonu mé dvojče Jan, „kluci udělali asi malér.“ „Až mi jednou zavoláš a nebude potřeba řešit maléry, tak si to pozlatím,“ odpověděl jsem místo pozdravu. „Hele, je to asi vážný,“ pokračoval, „včera jsme byli u našich a táta se ptal kluků, kam s ním chtějí jet o víkendu na výlet. A Honzík odpověděl, že na zámek Krásný Kopec. Tátu to evidentně zaskočilo a ptal se proč. Naši malí detektivové někde vyšpiónili, že tam děláš kastelána a že tě teda chtějí navštívit. To tátu neskutečně rozčílilo a začal strašně vyvádět. Adéla musela děti odvést pryč.“

Chladný bílý maják, tyčící se do výšky, se částečně ztrácel v mlze jako všechno ostatní. Malá dřevěná dvířka byla zřetelně vidět, s velkou pravděpodobností je ještě nedávno někdo natřel veselým červeným odstínem, a vyleštěná mosaz na klepátku v podobě fantastické mořské panny se přívětivě blýskala. Že ho vůbec překvapovalo něco jako mořská panna místo klepátka. Další z těch zbohatlických manýrů lidí, kteří nevědí, jaký nesmysl by si ještě mohli za peníze, co by zachránily nejeden život, pořídit.

Nastoupil jsem na místo kastelána na zámku Krásný Kopec. Nebyl nijak velký, ale zato byl nádherně vybaven s velmi vytříbeným vkusem (což se o mnoha šlechtických sídlech říct nedá). Mě, jako velkého knihomila, lákala rozsáhlá knihovna. A nejvíce mou pozornost upoutala skříň, v jejíž spodní části byla dvířka na klíček. Podle předešlého kastelána tato dvířka neměla klíček, alespoň ne v zámeckých sbírkách, a tak prý zatím nebyla otevřena.

Max seděl při světle jedné svíčky na podlaze, opíral se o bar a přímo z lahve pil víno, které našel v jedné z beden ve skladu. Jeho matka by to zcela jistě odsoudila jako jednání bez úrovně, ale jemu to bylo úplně fuk. Na okenní tabulky bubnovaly drobné kapky deště a on měl pocit, že prší i v něm samotném. Rozhlížel se po velkém a pustém prostoru, pozoroval stíny, které na stěny vrhalo skromné světlo, a měl strašnou chuť do všeho kopnout.

Když ho obracel k sobě, zahlédl Simon na malinký okamžik i ve tmě obrys mužovy tváře. Byl divný. Ale nevěděl čím. Jedno si však uvědomil. Ten člověk zcela určitě nevypadá jako ostatní lidé. To ještě netušil, že je to jen chabý popis skutečnosti…

Užíval si slastného pronikání a pohrával si s Julkovým penisem. Jeho prsty pak vyrazily po známých cestičkách chlapcova těla. I v polotmě, jen částečně osvětlené srpečkem měsíce, vykroužily obrysy bradavek, aby připravily cestu jazyku a rtům. Vnímal droboučké hrbolky a sem tam nějaký vlásek v úžlabince prsou. Pak intenzívní propojení jazyky až k prvním vlnám pocitů před mučivě naléhavým vrcholem. Dokázat prodloužit výrony touhy a doznívající vzrušení.

Jazykem bloudil po hrudi, vzal mezi rty vzrušenou bradavku, zajel jazykem do pupíku. Na okamžik k němu vzhlédl a viděl, jak má zavřené oči a slastně pootevřené rty. Výborně, pomyslel si a rukou začal bloudit po zádech. Přesunul se dopředu a opatrně položil dlaň na knoflík od kalhot.

Víc říct nestihl, protože Mike k němu zatím došel a vášnivě se mu přisál na rty. Nejprve měl v úmyslu se odtáhnout, ale pak si to rozmyslel a polibek opětoval. Chytil Mika za zátylek přitáhl si ho k sobě na postel. Ležel vedle něj na boku a jemně se probíral chloupky na Anthonyho hrudníku. Za okamžik ho to však přestalo uspokojovat, přehodil přes něj nohu, otočil k sobě jeho hlavu a vášnivě ho začal líbat.