Povídky

„No doprdele! Já sem takovej kokot!“ docela nahlas pronesl Marek a otočil se na mě. „Ondro? Je mi to blbý, ale nepučil bys mi trenky? Sem si je zapomněl sbalit.“ Koukl jsem na něj a řekl mu, že to není problém jen, že mám jenom slipy. „No co se dá dělat, hlavně že tu nebudu nahej.“ Ze skříně jsem vyndal svoje čisté slipy a podal jsem je Markovi. Ten poděkoval a odešel se do koupelny oblíknout.

Já jsem dál zíral s otevřenou pusou. David měl na sobě oblečenou černou mikinu a černé slim džíny, ve kterých se rýsovala jeho chlouba. Vypadal neuvěřitelně sexy a já jsem na něj dostal obrovskou chuť. Můj kamarád natěsnaný v červených trenkách to dal jasně najevo. David se mi podíval mezi nohy, rukou přejel po svém rozkroku, usmál se a začal mě líbat.

Oni ale nejsou ani překvapení, ani neschopní akce, jako my dva s Lexem. Oba jsou úplně nazí a vzušení. Jejich držení těla nezapře aktivní borce a úspěšné lovící dravce, a tak se ten první hbitě dostává k nám na postel, ten druhý zavírá a zamyká dveře pokoje a pomalu se také přibližuje. Ani já, ani Lex nejsme schopní se pohnout. Lex je oba zná a očividně ví, že v tomhle rozpoložení jsou nezvladatelní a možná i nebezpeční. Já to jen tuším, a tak trochu po tom i toužím.

Chtěl jsem ho jen zastavit, protože jeho blízkost byla v poslední době tím nejpříjemnějším, co jsem prožil, ať to zní, jak chce divně. Neměl jsem původně v plánu něco rozpoutat, ale pak jsem slyšel slova vycházející proti mé vůli z mých vlastních úst. „Co je špatného na ztrátě kontroly?“ zeptal jsem se navzdory otevřené provokaci nevinně. Všiml jsem si jeho přivřených očí a téměř až úlevného vydechnutí. Až příliš mi ten výdech připomínal sten.

"Ty krásně voníš," jediná slova, která během toho vypouští z úst, a po nich už je zase zaměstnává olizováním a ochutnáváním mé kůže na podbřišku, tříslech, koulích a ocas si nechává jako největší lahůdku nakonec. Jeho tlusté prsty už se mezi tím vydaly zezadu na průzkum mého zadku a jejich špičky se nedočkavě dobývají dovnitř.

Jako smyslů zbavený vyskakuji z postele. Asi i protože se mi mozek zatím ještě nedokrvil zpět a můj klacek stále stojí, nepřemýšlím a v bláhové naději, že za dveřmi bude Richard, je otevírám. "Ahoj! … Já jsem Daniel a bydlím vedle tebe. A i když ty zvuky, který se do teď od tebe šířily i do mýho bytu, byly slastný, já tam mám návštěvu a probíráme něco důležitýho a ani jeden už jsme přes to tvoje vzdychání nebyli schopni se na to soustředit, tak bych tě chtěl moc poprosit, aby ses krotil, nebo si aspoň příště zavři okno!"

Měl bych se bránit, na tohle přeci nemá právo ani nárok. Určitě to bude nějaká trojka nebo maximálně čtyřka, ale můj ohon říká něco jiného. Pro něj je tenhle nádherný černý hřebec jasná desítka a dává to jasně najevo svým postojem v pozoru. Do něho se dostal hned v okamžiku, kdy se ten samec přehoupnul ke mně dozadu. Celé tělo mi pulzuje vzrušením a já s napětím očekávám, co přijde. Jeho mohutné ruce pomalu rozepínají zip mých kalhot, a vysvobozují tím z jejich sevření můj ztopořený ohon.

Ve dvou místnostech před dvěma webkami jsou dva nazí mladíci. Ten heterák teď klečí na všech čtyřech (vlastně třech) a otočený zadkem ke kameře se poctivě vymrdává banánem a ten druhý si ho rozvalen na židli poctivě honí. Občas mu poradí, jak se má natočit, aby ho líp viděl („hele, trochu doleva se zadkem, chci vidět ze strany, jak ti tam zajíždí“ nebo „měl bys přirážet i zadkem a vystřídej si rukou, v tý druhý máš víc síly“ anebo „jsi dobrej, tohle bude fakt ten nejšťastnější banán v Las Vegas“).

Ranní slunce padlo do místnosti. Na posteli ležel nahý mladý muž a spal. Ale když na jeho tvář dopadly sluneční paprsky, obrátil se a pomalu se začal budit. Začal si vybavovat sen, který se mu nad ránem zdál. Usmál se a pomalu se posadil na lůžku. Náhle se zarazil a rychle si sáhl mezi nohy a zároveň tam sklouzly i jeho oči. Vykřikl překvapením. Pohlaví měl uvězněné v opasku cudnosti…

Vodu osobně organizuje předseda klubu. Vše zajišťuje, dává dohromady podklady a rezervace – zkrátka je na roztrhání. V roce 2014 to byla velmi zajímavá voda, která zanechala nemálo zlomených srdcí, vyhoněných penisů, projetých pozadí, uplakaných očí, skvrn na játrech, rozervané plíce od smíchu a zpěvu. Zkrátka voda, kterou jsme si všichni užili na plné obrátky. Většina osazenstva vnímá totiž tuto akci jako odpočinek po celoroční námaze. Při přihlašování je nepsané pravidlo, že "manželky" zůstávají doma.

Takový roztomile venkovský obličej, hrubý, to jo, ale taky odhodlaný. A právě odhodlanost ve spojení s tím jeho úsměvem byla klíč k Williho… řekněme trenkám. Ani nevěděl jak – možná tím, že se poslední minutu věnoval zkoumání jeho těla, těch napnutých svalů, vůně potu a jemným chloupkům na břiše, že si ani nevšiml, že…

Zdvihol mi nohy a položil si ich na ramená. Začal pomaly prirážať a ja som mu radšej položil ruku na hruď, nech ho viem zastaviť, ak by som to nevedel vydržať. Po pár sekundách však ten pocit tesnosti odišiel a začal som si to len užívať. Cítil som, ako mi jeho pýcha masíruje vnútro a spôsobuje slasť.

Pochopil som, čo sa odo mňa očakáva, ale nejako som sa nevedel prinútiť. Obával som sa pachu, ale to, čo môj nos zachytil, ma len viac zrušovalo. Opatrne a neskúsene som ho si ho vložil do úst a začal kývať hlavou. Cítil som, ako mi v ústach ešte rastie, a na chvíľu som zneistel.