Povídky

Zatímco já jsem hned pocítil šimravé vzrušní v podbřišku, bráchovi se rozšířily oči zděšením. „To ne, já jeho ptáka do pusy nevezmu!“ Postavil jsem se, stále vzrušený jako nadržený kanec, péro mně stálo jako olšový kůl, koule mě bolely přetlakem, a nechápavě na Petra hleděl. „Není to tak hrozné a tobě se to přece líbilo, ne?“ „To jo,“ odpověděl, „ale to já nedám.“ Paní Klára přišla k nám se slovy: „Tak bratříčkovi trochu pomůžeme.“

"Jak si můžete dovolit přijít ke mně neoholení, zlobiví chlapci?" řekla a otevřenými dlaněmi nás praštila přes koule takovou silou, že jsme se oba zlomili v pase, chytli se za rozkrok a padli na kolena a se zavřenýma očima tiše úpěli. Klečeli jsme těsně vedle sebe a najednou se ozval zvláštní kovový luskavý zvuk a na zápěstí nám přistála pouta. Mně na pravé ruce a Pavlovi na levé.

… a za chvíli Jake ležel pode mnou naprosto nahybný a bezmocný. Totálně mě ale vykolejilo, když jsem ucítil, že Jake má výraznou erekci. Jeho zděšený a pokořený pohled zároveň ve mně vyburcoval veškeré herecké schopnosti a snažil jsem se odvést pozornost…

Keby si si dal dole tričko,
nech vidím tvoje tehličky
a bradavky, ktoré by som lízal

Po chvilce si dal obě ruce za hlavu a pomalu, ale o to více důkladně, si začal olizovat bicáky svým mokrým jazykem. Téměř nevědomky jsem si při tomto pohledu rozepl poklopec a vyndal své naběhlé péro. Jakmile jsem ho osvobodil, lehce se mi přetáhla předkožka a k mému šoku z péra vytekla nálož precumu a rozcákla se přímo před Davidem na zemi, zatímco zbytek stále visel z péra. David zanechal olizování bicáku a s úžasem v očích se ihned naklonil, jazykem chytil konec mé kapky a olízl mi žalud. Podíval se mi do očí a nadechl se, jako by mi chtěl poprvé něco říct…

Mrská se mnou na kapotu, břichem na ni, zadečkem k němu, stahuje mi šortky ke kotníkům (stihnu z nich ještě vyndat jednu nohu pro lepší rozkročení, aby měl lepší přístup do mé dírky) a vniká do mne. Cítím, že si ho ještě naslinil – je to gentleman. Musím se znovu zasmát té jeho neurvalosti, s jakou do mne proniká, ale dlouho mi to nevydrží – tuším, že tohle bude divoká jízda.

„Neřešte to, kluci. Mám pro vás něco jinýho. Jak tak koukám, tak teď už byste mě ve svých strojích nedostihli, takže co říkáte, kdybych vás odemknul? Nebude to tak trapný, nebudou vás muset vyprošťovat, možná vás pak ani nevyhodí za neschopnost.“ „Jo, to bys byl hodnej, fakt férovej chlápek, že jo, poručíku?“ „Výborně, tak někdo z vás svýho velitele vykuřte a já vás odemknu.“

Chlapík sa nenútene oprel o strom a rozopol si nohavice. Stiahol som mu ich len na toľko, aby som mal nerušený prístup k jeho „mužnosti“. Podrepol som. Pod tesnými boxerkami sa už črtala zväčšená túžba. Nebolo jej ani treba veľmi pomáhať, aby sa prejavila naplno. Penis bol úchvatný. Hladkajúcimi prstami som cítil jemné žilkovanie a ústami začal skúmať dokonalý tvar žaluďa.

Když se tělo odebralo ke skříňkám, Martin utrousil: „Ty vole, viděls ho? Kolik ho asi má?“ „Sedmnáct,“ vypadlo ze mě bezděčně. „Jak to víš?“ „Odhad,“ vysvětlil jsem rychle. Když jsme se pak utírali ručníkem, Martin se mě polohlasně zeptal: „To ti fakt nevadí, že všichni vidí, že ti stojí?“ „Trochu jo. Tak já ho schovám,“ řekl jsem a obalil jsem si čuráka a koule ručníkem.

Byl jednou jeden chlapec, který se odmala často červenal, že byl rudý až za ušima. A v létě ho slunko také opalovalo vždy do červena. Nikdo mu tedy neřekl jinak než Červený Ruda, i když se ve skutečnosti jmenoval Mojmír.

"Nerad vás ruším, hrdličky, ale večeře čeká." Ten hlas mi byl povědomý. Vstal jsem a málem mě ranilo. Miguel stál opřený o futra a usmíval se od ucha k uchu. Vykulil jsem oči a podíval se na Adriana. Ten jen mlčky koukal a usmál se na mě. Miguel vstoupil do místnosti a blížil se ke mně. Trošku mi připomínal Eriku v tý chůzi. Sebevědomá a ambiciózní. Stál naproti mně.

Když jsem šel nahoru, přemýšlel jsem o tom, že není možný, aby měl tak dlouhý péro. Ta představa vyvolávala úzký prostor v mých kalhotách a zároveň šílenou bolest v mém análu. Jenže, když jsem vstoupil do pokoje, Miguel si ho honil a bylo mu absolutně jedno, že jsem klidně mohl bejt Elena. Mimochodem, jeho nářadí bylo opravdu neskutečně dlouhé.

Strhli z nich bederní roušky a zavěsili je do nějakých houpaček. Od pohledu bylo jasné, k čemu to slouží. Leželi vedle sebe na zádech, nohy ke stropu, přivázané provazy. Jejich hnědá pozadí tak byla cele k dispozici komukoliv, kdo přistoupil. Ruce jim zkroutili pod záda a svázali. Hlavy nechali přepadnout přes okraj houpačky tak, aby se do jejich úst pohodlně dostal každý s rozepnutým poklopcem.