Venkovský příběh – 9. Zlom

Tak nám Dominik i Robin úspěšně složili zkoušky a jsou z nich oficiální truhlářští tovaryši. Jen nám dali zprávou vědět, že to mají úspěšně za sebou a jdou slavit se spolužáky. A příští čtvrtek že mají slavnostní předání výučáků, tak ať se určitě přijdeme podívat, a v pátek potom že to oslavíme spolu u Šichty.

Slavnostní předání bylo naštěstí až odpoledne, takže jsem to ze školy v pohodě stihl. Vzal jsem si džíny a takové trochu pomačkané sako, jediné, které jsem vlastnil pro všechny případy. Obdobně na tom byl Pucek, jen Kaká musel opět vypadat jak z Playgirl a oba si s sebou vzali své drahé polovičky.

Vešli jsme do sálu a hned potkali ty naše dva kumpány. Byl jsem z nich v šoku, oba oblek, který jako by měli na míru šitý. Neskutečně to oběma slušelo. Vysoký Dominik tam stál jak sloup, který byl nahoře široký a postupně se zužoval směrem k pasu. Oblek na něm trochu klamal, neboť takto ve skutečnosti nevypadal, jeho trup byl totiž konstantně mohutný po celé jeho délce, tak nevím, jak se mu povedlo udělat takový optický klam.

To Robina oblek nijak nezkresloval, stál tam štíhlý, jak byl, a přitom sako obepínalo kontury jeho těla. Z rukávů mu koukaly dvě silné dlaně s menšími prsty. Jeho modré oči svítily přes celý sál, tváře měl hladce oholené, jen si ponechal svou malou bradku, kterou si upravil, aby nebyla tak halabala, o to víc však zvýraznila ostrost jeho opálených tváří.

„Teda pánové, co mi to děláte? Vy jste dnes víc sexy než já,“ hulákal na ně Kaká.

„Ty vole, tak nám to dopřej, je to náš den dneska,“ vrátil mu to Dominik.

„No dobře, ale jen pro dnešek, takhle by to fakt nešlo,“ doplnil Kaká a obejmul jednoho i druhého na pozdrav.

Já přišel k Robinovi:

„Teda Robe, co na to říct? Hrozně ti to sluší, jsi někdo úplně jinej. Vždycky spíš takovej viking a dneska takovej manažer.“ A tak trochu stydlivě jsem se smál.

Robin tohle asi nečekal a poprvé jsem si všiml, že umí taky zčervenat, byť jen lehce:

„Díky, Fílo, to víš, chtěli jsme dneska s Dominikem vypadat k světu, přece jen už dál nepokračujeme, tak si to musíme užít, a obleky jsme si půjčili. Ale Fílo, taky ti to sekne v tom saku, sice je takový trochu, jak když jsi ho vytáhl krávě z huby, ale je to dobrý,“ pousmál se.

„No to víš,“ smál jsem se, „já to ráno popadnul, neřešil a vypadnul. Až to uvidí máma, tak mě pěkně sjede, jak ji znám.“

Dominik tam měl malou sestru i oba rodiče, zatímco Robin jen mamku a ségru. Na Robinově mamce bylo vidět, jak je na svého syna hrozně pyšná, což jsem se jí vůbec nedivil. Dominikovi rodiče byli dojatí a pořádali velkou foto session, kdy si fotili Dominika sólo, pak se sestrou, pak jsme je fotili jako rodinku, pak naši klučičí partu, a nakonec se svými slečnami. Dominik s Monikou, Pucek s Aničkou, Kaká se svou novou, už ani nevím jakou, v jeho případě se to nedalo pamatovat. No a já s Robinem jakožto plonkoví jsme tam stáli vedle sebe. Kluci své přítelkyně hezky objali, tak já se alespoň opřel loktem Robinovi o rameno, aby to mělo trochu nějakou dynamiku.

Samotné předávání nebylo moc záživné, nejdřív nějaké proslovy učitelů, hymna a pak si absolventi chodili pro výučáky s tím, že po předání se jim tleskalo. V případě Dominika a Robina jsme spustili velké ovace, tak nám alespoň vystřihli pěkné pukrle. Po konci jsme se ještě chvilku viděli, ale letěli ještě jednou slavit se spolužáky, a tak jsme si jen potvrdili, že se zítra u Šichty uvidíme.

Robin přijel v pátek o něco dříve a stavil se pro mě, ale jelikož byl ještě čas, pozval jsem ho k nám, ať mu taky ukážu, jak bydlím já. V chodbě jsme se srazili s našima.

„Ahoj, tohle je Robin, víš, jak jsem ti o něm vyprávěl, jak teď s náma hodně paří.“

„Dobrý den, já jsem Bláha, ale však my se známe, paní Machová,“ rozzářil se Robin.

„Vážně?“ podivila se mamka.

„Vy přece vaříte u nás ve škole…, teda u nás ve škole, na základce, dodnes si pamatuju, jak jste nás občas pěkně cepovala,“ smál se Robin.

„Ty jsi z Vojkova?“

„Jsem, no vy si mě nemůžete pamatovat, ale já vás ano.“

Já se smál na celé kolo:

„No mami, zdá se, že jsi pěkná fúrie.“

„No to jsem ale takhle nemyslel, byli jsme parchanti, tak nás tvoje máma občas srovnala.“

„Tak to si tě vůbec nepamatuju, ale tak je fajn, že jsem ti utkvěla v paměti. Vítej u nás, Filip nám o tobě hodně povídal,“ přivítala ho mamka.

Táta jen zabručel na pozdrav a šli si po svých.

Chvilku jsme u nás pobyli a vyrazili na speciální šichtu. V hospodě už byli všichni, tak jsme úspěšným absolventům znovu pogratulovali a oni se pustili do vyprávění, jak zkoušky probíhaly, na co se jich kdo ptal a jakou měli kliku na otázky a vlastně i zadání při praktických zkouškách. My, školou ještě povinní, jsme jim tak trochu záviděli, měli vše za sebou a čekaly je naprosto bezstarostné prázdniny, akorát pro ně poslední. Dominik si vzpomněl na náš vandr a prohlásil, že si ty poslední prázdniny musí pořádně užít a že by rád zase někam vyrazil, ale že tentokrát by to mělo být i s babama. Přemýšlel jsem jen malou chvilku a napadlo mě, že bychom mohli jet na vodu. Půjčíme si lodě a prostě pojedeme. Nápad se setkal s obrovským nadšením, a tak bylo rozhodnuto.

Když už jsme byli opravdu rozjetí, přemluvili jsme pana Šichtu, ať bere ohledy na přítomné slečny a vynechá dnes porno kanál a pustí nám raději nějakou hudbu. Začalo se tancovat a postupně se k nám přidali i štamgasti a skupina asi osmi trampů a trampek, takže večer byl velice živý. Začalo mi z toho být opravdu vedro, tak jsem šel před hospodu se na chvilku zchladit. Venku ovšem o moc chladněji nebylo, ale alespoň tam byl čerstvý vzduch. Jak jsem se vydýchával, všiml jsem si, že je tam o zídku opřený Robin.

„Copak, Robe, potřebná chvilka samoty?“

„Ale ne, šel jsem chvilku na čerstvej vzduch, ty jo, mně je nějak divně, jsem to asi přehnal, přemýšlím, že se půjdu trochu projít.“

„No tak se projdeme spolu, mně sice není vyloženě blbě, ale ten vzduch vevnitř už je fakt jetej.“

Procházeli jsme vesnicí a povídali si především o Robinovi, co plánuje teď, když má po škole a tak. Měl už dohodnuté místo v truhlářské firmě přímo ve Vojkově, chtějí, aby nastoupil hned, ale to odmítl, jelikož si chce užít ještě poslední prázdniny. Říkal:

„Snad je překecám, že budu moct nastoupit až v říjnu, víš co, poslední prázdniny a pak až důchod, někdy za padesát let nebo za jak dlouho.“

„To je děsná představa, co?“ vzdychl jsem.

„No to mi povídej, a co ty, co plánuješ po škole? Půjdeš na vejšku?“

„Hele, Robe, hodně přemýšlím, ale asi se na to vyprdnu, sice jako učení mi docela jde, ale mě to nebaví, a navíc bych musel asi do Prahy, a to mě už vůbec neláká. Jako zapařit tam, to je super, ale já to mám rád tady.“

„Tak to jsi můj člověk, já bych se odsud nehnul. Přesně, někam si vyjet, to jo, to mě láká hodně, ale jen tak jakože na dovolenou dva tři tejdny.“

V zápalu povídání jsem si uvědomil, že jsme na cestě k Volšáku, ale povídání a přítomnost Robina byla tak fajn, že jsem ani neupozorňoval, že jdeme úplně mimo, a šli jsme dál. Dorazili jsme až k rybníku, jeho hladina byla hezky osvícena couvajícím měsícem. Robinovi jsem vyprávěl, kde jsme se právě ocitli, že tady jsme s partou trávili velkou část prázdnin, že tu máme skokánek a že to bylo naše moře. Naše šmírování holek jsem mu raději zatajil, to platilo i o našem největším, skoro rok starém tajemství.

Robin se rozhlížel:

„Je to tady fakt hezký místo, rybník na okraji lesa, fakt paráda, ani jsem netušil, že to tady je. Jinak fajn procházka, už je mi trochu líp, klidně bych se i vykoupal. Nechceš se taky vykoupat? Voda už bude v pohodě.“

„Vykoupat? Copak máš plavky? Já teda ne.“

Robin se na mě podíval a bylo vidět, že se usmívá:

„Prosím tě, na co plavky? Neříkej mi, že jste se nikdy s klukama nekoupali bez nich.“

Zase se mi vynořila vzpomínka na večer, kdy Kaká slavil svou druhou ztrátu panictví:

„Jo, jednou jo,“ pousmál jsem se.

„No tak vidíš, tak neřeš.“ A začal si odkládat věci.

Já se přidal, po malé chvilce jsme byli oba jen ve spodním prádle. To první sundal Robin. Nedalo mi to a po očku jsem ho pozoroval. Zase ta potřeba se porovnávat s druhým. Jeho tělo nyní osvětloval měsíc a já si všiml, že Robin je napůl vzrušený. Když jsem to viděl, úplně jsem zdřevěněl. Robin tam stál nahý s částečně tvrdým penisem, ale nijak to nekomentoval ani nezlehčoval. Prostě to bylo, jako by to bylo něco naprosto normálního, co nestojí za zmínku. Mně se okamžitě sevřel žaludek a okolo něj jsem cítil takový lechtivý pocit a tam dole cítil mravenčení, které dávalo signál ke ztopoření. Na druhou stranu jsem měl z té situace nervy, a tak k tomu naštěstí nedošlo.

Sundal jsem si také trenýrky a vlezli jsme do vody. Jak jsme pomalu lezli a zvykali si na teplotu vody, pořád mé oči něco přitahovalo k Robinovu tělu a musel jsem ho pozorovat. Díky měsíci jsem měl hezký výhled na jeho šlachovité tělo s chlupatou hrudí a mé zraky směrovaly níž, kdy jsem uviděl, že Robin už ztvrdnul úplně. Do tmy se třpytil trs hustých chlupů a jeho koule pevně držely svůj tvar. Byl to pohled, který mně doslova bránil dýchat, ta přirozenost situace, kdy ze své erekce Robin nedělal žádnou vědu, protože se to tak klukům prostě děje, mě zcela pohltila.

Robin si všiml, že ho pozoruju, tak se na mě podíval:

„Co?“

Já se vzpamatoval a rychle přemýšlel, co říct, naštěstí mě zachránila jeho hruď:

„Ne nic, jen to mají všichni truhláři tak chlupatej hrudník?“

Robin se začal smát:

„To narážíš na Dominika co? Ne, mám to tak jenom já a Dominik, jinak ostatní ve třídě, co jsem si všiml, jsou holý jak ty.“ A rukou mi ze srandy přejel po prsou. I když to bylo ze srandy, já byl z toho úplně vedle. Ten Robin je tak milý, tak přátelský, srdce mi začalo bušit, jak kdybych uběhl maraton.

To už jsme byli ponořený, chvilku jsme plavali, pak blbli. Rvali se, potápěli se, plivali na sebe vodu a tak. Nakonec jsme šli zase blíže na mělčinu, kde jsme měli vodu lehce nad pas. Stáli jsme čelem k sobě a vydýchávali se.

„Ty jo, ta voda mě pěkně probrala, to je super,“ řekl Robin ještě rychlým dechem, bylo zase chvilku ticho. „Teda ten měsíc hustě svítí, co?“

„To jo teda,“ odpověděl jsem a zase nastalo ticho, byl slyšet jen náš rychlý dech, ale zároveň jsem cítil napětí, které mezi námi bylo, zvláštní napětí, o kterém jsem absolutně netušil, proč tu je a co si mám myslet.

Pořád jsme měli rychlý dech, stáli naproti sobě. Robin na mě tak zvláštně koukal, chvilku se pousmál, chvilku zvážněl a takhle se to pár vteřin střídalo. Tohle jsem mu podobně i vracel.

Najednou Robin trochu naklonil hlavu, přiblížil ji ke mně, chvilku počkal, a když jsem se nijak nehýbal, přiblížil ji opět blíž a… políbil mě přímo na pusu.

Ve mně v ten okamžik vybouchlo celé mé nitro, hlavou mi projel velký třesk, výbuch sopky, projel nákladní vlak, rozzářila se supernova a kdoví co ještě. Začalo mi být horko, ale zároveň mi naskočila husí kůže. Žaludek se stáhl a pocit jsem měl, jak když mi tam přistál roj včel. Ten okamžik trval jen pět vteřin, ale moje tělo pocítilo všechny krásy, které lze jen zažít. Okamžik, který přebil naprosto všechno, co jsem dosud poznal a cítil. Moje oči byly vyvalené, tělo křečovitě zkoprnělé, neschopné jakéhokoli pohybu či reakce.

Robin ucukl, podíval se na mě a poplašeně řekl:

„P… promiň, já jsem fakt asi opilej, raději už půjdeme spát.“ A ve zmatku lezl z vody na břeh.

Já tam stál, koukal před sebe, nechápal a nevzmohl se na slovo.

Robin už se na břehu oblíkal a volal na mě:

„Tak už vylez, už musím jít spát.“

Cestou do vsi jsme si nic neřekli, bylo mezi námi hrozné napětí. Bylo cítit, že každý chceme něco říct, nějak to okomentovat, třeba zlehčit, ale zároveň se bojíme promluvit. Na návsi jsme si jen popřáli dobrou noc, já šel domů a Robin k Dominikovi.

Doma jsem si sedl na postel, byl jsem zcela omámený. Co to sakra bylo? Co se to stalo? On mi dal pusu, on, Robin. Kluk. To je šílený. Ale ty krávo, mně se to líbilo, co líbilo?! Ten pocit, který jsem u toho zažil, to bylo něco neskutečného, krásného a odzbrojujícího. Tělo na to reagovalo tak jako na nic předtím. Třásl jsem se, ale bylo to příjemné. Do hlavy se mi nebezpečně cpala myšlenka, že bych to chtěl zažít ještě jednou, že bych chtěl Robina obejmout a přitisknout na své tělo, abych cítil tlak jeho hrudi a svalů na sobě, abych cítil jeho vůni, ale hlavně abych byl zase s ním.

Najednou mi vše začalo do sebe zapadat. Moje neúspěšné pokusy o sex, příjemné pocity, kdykoli se mě Robin dotkl, můj příjemný šok, když jsem se omylem dotkl Kakáho péra, můj nezájem o porno s lesbama, moje fascinace pornem, kde holka potrestala svého přítele za nevěru, můj nezájem o nahé holky v rybníku oproti zájmu pohledu na jejich přítele, představy, jak jsou kluci vzrušený při našich výletech k rybníku… A ano, i naše společné tajemství u Volšáku… Zase jsem viděl před sebou Robina, jeho blankytně modré oči, jeho úsměv, jeho tělo, jeho všecko.

Proboha, co to se mnou je? Je mi hrozně krásně, chce se mi až plakat, jak je mi krásně. Je možné, že jsem zamilovaný? Je možné, že jsem gay?