Gay povídky

“Dobre, vstanem, ale mohli by ste láskavo…,” rukami naznačoval, aby opustili jeho priestor. “Ty máš pred nami tajomstvá?” prekvapene sa opýtala mama. “Mami, žiadne, ale pochop, adolescent mal mládeži neprístupné sny, tak sa mu búria hormóny a cítil by sa trápne pred rodičmi so stoporeným pohlavným údom,” priamo povedal rodičom, prečo by chcel byť teraz sám. “Chápaví rodičia adolescenta vždy dôsledne rešpektujú jeho nárok na súkromie,” s úsmevom vyvádzala mama z Paľovej izby aj otca.

Od té doby, kdy u nás bydleli kluci, jsem do své bývalé pracovny nevkročil. Stala se z ní jejich ložnice, jejich soukromý prostor, tak co bych tam dělal. Jenže tentokrát jsem musel, kdyby náhodou.

Věř, že mě to mrzí daleko víc než tebe… Dokázal si Daniel vůbec představit, že už podobná slova slyšel i od vlastní rodiny? Že je četl v jejich očích? Nedokázal. Nemohl tušit, jaké to všechno bylo. Jak Luka poničili a jak nešetrně mu tím zatočil nožem v srdci. Jakým právem mu tedy teď říkal, že na tom vlastně byl dobře? Že jeho samého to mrzelo víc, bolelo víc? Jakým právem hodnotil jeho utrpení? A přesto, pomohl mu a zrzek mu mohl být jen vděčný. Svým způsobem ho zachránil. Ať už mu jej bylo líto, nebo měl jen černé svědomí, k čemuž se vlastně i přiznal, tohle rozhodně nebylo jeho povinností. A Lucas mu asi i vděčný byl, to nepochybně…

“Mali by sme sa pozrieť na matematiku, alebo…,” čakal Petrovu odpoveď. “Radšej ešte jedno alebo a potom matika,” navrhol Peter. Paľo sa k nemu pritisol a dlaňou ho chytil za zadok, ktorý obopínal elastický úplet hladkých červených pančucháčov, pod nimi cítil jeho krásny pevný zadok. “Teraz by si to mohol skúsiť urobiť ty mne,” navrhol mu Paľo, rád by zistil, aký je to pocit, keď mu do tela vnikne pevný Petrov penis.

Teda, to je první den v práci jak vyšitej, kroutím hlavou, zatímco se na chodbě snažím dohnat Štěpánovu vzdalující se postavu. Jsem z toho všeho zmatenej a… jo, asi i rozhozenej. Doufal jsem, že můj nástup do novýho zaměstnání bude trochu… uspořádanější! Jenže paní Karolína, personalistka, která na pohovoru a pak i při podpisu pracovní smlouvy působila sympaticky a především schopně, mi včera volala s omluvou, že tu dnes u mýho nástupu nebude, ale že prý se nemusím bát, protože se o mě postará sám pan ředitel osobně. No, a pan ředitel to postarání se pojal, mírně řečeno, docela nesystematicky.

Byl to úplně obyčejný kluk, nijak zvláštní, a přesto mu jeho svalnaté ruce, šikovné prsty a oči zelené jako jarní tráva nedávaly spát. Zavřel oči a nechal plynout vzpomínky na to, jak mu rozčesával jeho kudrny. Cítil jeho dlaně, jak mu hnětou bolavá záda. Najednou si uvědomil, že se mu začíná klacek plnit krví. Zatnul zuby a chtěl ty představy vyhnat, ale držely se ho jako klíště. Síla vůle tady neznamenala nic, a tak to vzdal, vytáhl ho ze šortek a začal pomalu třít.

“My sme predsa len teploškovia?” cítil Paľo, ako alkohol v ňom účinkuje. “A v tom je aký rozdiel?” “Buzerant je taký, ktorý svoju orientáciu vystavuje na obdiv každému a vyfajčil by aj kvetináč, keby mal vtáka,” vysvetľoval svoju teóriu Paľo. “No a teploškovia?” “Tak tí sú celkom iní. Teploškovia nosia vždy v piatok červené ponožky alebo podkolienky.” “Ale my máme pančušky,” argumentoval Peter.

Přejel jsem mu dlaní po tváři. Malé pohlazení, úplně hořel. Přes krk a klíční kost putovala moje ruka níž, na hrudník, k pevnému břichu se zřetelnými bochánky svalů.

Michalis položil ručník na zem a vytáhnul z něj opalovací krém. Stříknul si trochu do dlaně. Krátce si dlaně promnul a krém si pečlivě si rozetřel po svých svalnatých pažích. „How are you?“ zeptal se.

S povzdechnutím se postavil na nohy, došel do koupelny a konečně si užil to, co tolik potřeboval. Dlouhatánskou sprchu, při níž myslel jen na jedno. Na předešlou noc. Na Martina. A na to, že dneska večer letí s mámou do Ostravy. A na Martina, který v ten den večer taky letí do Ostravy. Málem ve vaně uklouzl po tom šoku a uvědomění.

Jonáš sebou trhl, když ho to heslo uhodilo do očí. Zmateně zamžikal a ohlédl se, aby tu reklamu zahlédl ještě jednou, dřív než od ní ujede příliš daleko… Live – or die. Pravděpodobně název koncertního turné nějaké kapely, nebo možná divadelního představení? Výstavy? Nestihl si to přečíst celé, ale bylo mu to stejně jedno. Šlo mu o to upozornění jako takové. O ten vzkaz.

„Lady Fuckingham? Tam do toho aspoň netahají plky o vznešených citech a vyšších principech.“