Gay povídky

Ten den jsem si všiml kluka, který se pomalu coural ulicí. Rozčepýřené neupravené tmavé vlasy, velké oči – tehdy mi přišly hnědé, teprve později jsem zjistil, že jsou vlastně hnědozelené. Měl žvýkačku a mne fascinovalo, jak se při žvýknutí pohybují svaly pod tenkou kůží na jeho čelisti. V dlouhých kostnatých prstech držel foťák. Evidentně dost dobrej foťák. A nenápadně se činil. Cvakal jak divej – turisty, okolojdoucí starou paní se psem, popeláře, kteří se otráveně snažili, aby město bylo čisté…

Ráno jsem se vzbudil pod jedním spacákem v objetí s klukem. Divný… docela pěkný… Samozřejmě, měl jsem už nějakou zkušenost s holkama, takovej lúzr jsem zase nebyl, ale tohle bylo… jiný. A to, že se mi to líbilo, mě docela vyvádělo z míry. A večer jsem mu dal pusu. A on na to nic, nebránil se. Co se to tu děje?

Těsně před odjezdem se přiřítil kluk, tak o něco starší než já. Díkybohu, alespoň někdo. „To je dost, Patriku, už jsme se báli, že to nestihneš! Máš místo vzadu, abys to tam ohlídal.“ Sakra, on je vedoucí? Takový ucho? Nacpal si věci na zbylé místo a zadýchaný se sunul uličkou dozadu. Delší husté vlnité vlasy po ramena. Temně zrzavé jako měď. Modré oči. Rozesmátý výraz, kterým obhlédl všechny v autobuse včetně mě. V krátkých kalhotách dlouhé nohy, porostlé jemnými rezavými chloupky. Kruci, čeho si to všímám?

„Milane, tady máma. Prosím, nezavěšuj! Jsem s tátou tady u vás na tom Emergency, můžeš sem přijít?“ „Potřebuju skočit na Emergency! Pohlídáte mi box?“ Před dveřmi Emergency stála uplakaná matka. „Víš, jak jsi odešel…, tedy, jak tě…, on pak dělal, jako když neexistuješ. Ale neodhlásil tě z bytu. Nevím, možná zapomněl. Dneska nám přišlo vyúčtování, bylo to všechno na tři osoby v bytě. Strašně se rozčílil, strašně…, a pak najednou padnul.“

Museli sme mu odprisahať, že nikto z nás sa do tej vody nevyčúral, a po druhé, že sa to nikdy nikto nedozvie. Odprisahali sme mu všetko, čo chcel, ale pre istotu som si pri tom skrížil prostredník a ukazovák na oboch rukách za chrbtom. Na jeho reči bolo vidieť, ako ho zlosť, strach a prekvapenie postupne prechádza a začína mu to všetko dochádzať, ako nás má teraz v moci. Vymyslel takúto vec. Každému z nás naloží poriadne na zadok.

Nero na mě hledí s vytřeštěnýma očima a sípavě dýchá. Ten dlouhý monolog ho určitě stál spoustu sil. I já mám vytřeštěné oči a dýchám rychle. Vzpomínám si, jak mě Pán ošetřoval, když mě Nero zřídil, vzpomínám, jak mi dával piškoty, vzpomínám, jak mi Nero daroval pískací hračku. Jsem pes a otrok, nebo jsem svobodný člověk? Pomalými kroky se k němu přibližuju. Poněkud se mi klepou ruce. Možná mě zachránil před smrtí, ale prosil se ho někdo? Kdyby mě zachránil před zotročením, udělal by přece líp, ne? Jsem rozhodnutý. Nerův dech se zrychluje, ale moje ruce naopak zpevňují. Tady je začátek mojí cesty a já to musím udělat.

Marek přesně věděl, jak na tyto pohyby reagovat a ihned se jím přizpůsobil. Uvědomil si tak, že už mu kouření ptáku docela jde. Přece jen zrovna kouří už čtvrté péro. Tedy, ne že by na to byl zrovna pyšný. Heterosexuální kluci se obvykle chlubí počtem opíchaných kundiček a ne množství vykouřených ocasů.

Je to tady. Další rok v tomto chaosu. Nedokážu říct, co se tu bude dít. Už loni a předloni jsem Ti sliboval, že jakmile se zde objeví náznaky nenávisti, zmizím pryč, protože v zemi plné všudypřítomného strachu nechci žít. Už tak je to tady k nesnesení, jako bychom se vrátili do minulosti.

„Adam, ty komu chceš ako čo ukazovať? Prehovoril som celkom vážne. Pokiaľ viem, v ringu budem ja a jediný, kto je člen rady, je Igor. Ten Igor, ktorý mi každý deň dáva tak zabrať, že sa bojím večer zaspať, aby som sa neprebudil do ďalšieho dňa, v ktorom to bude ešte horšie.“ „Aspoň mu to budeš môcť konečne vrátiť,“ s úsmevom skomentoval Filip a všetci sa z toho tešili a pritakávali mu. Videl, že mi je z tej predstavy naozaj zle, preto prišiel ku mne, sadol si vedľa mňa, položil mi dlaň na plece a ticho povedal. „Neboj sa, všetko som premyslel, všetci si prídeme na svoje, aj ty, aj Igor budete spokojní. Romanovský mi otvoril oči a vysvetlil mi, ako to tu chodí. Dávajte pozor!“ zvolal hlasnejšie, aby všetci stíchli.

Bylo jasný, že mu nějak musim píchnout a že to neni ta chvíle, kdy máte kdovíkolik času na rozmyšlenou. Chtělo to akci a já se s vědomim zase tak dvacet třicet centimetrů mimo tělo (přesně ten moment, kdy jednáte na autopilota a přitom máte pocit, jak z lehkýho povzdálí sledujete sami sebe jako nějakou cizí osobu) najednou přichytil, jak klečim s hlavou nehorázně blízko Matyášovýho klína a dotýkám se jeho penisu.

„Neskutečný! To už to jsou opravdu dva roky?!“ šeptám, nechápavě hledím před sebe a stejně tak neuvěřitelně se mi zastavuje mozek při pohledu na obří Richardovo mužství. Klacek jako z čokolády, přesně takový, jaký si chcete nechat rozpouštět v puse. Já vím! Já vím! Už by mě tenhle nádherný samec a veškeré jeho doplňky neměly konsternovat, ale prostě se tomu nedá ubránit.

Kdyby ho alespoň ti kluci jenom jedenkrát zneužili a potom už nechali navždy být. To by se s tím Marek snad i smířil. Ale myšlenka, že se ho budou ti dva chlapi znovu a znovu dotýkat, byla pro Marka nesnesitelná. Co muže byt pro chlapa horšího než být sexuálním otrokem jiného muže. Dělat kurvičku nějakým dvěma teploušům, existovat pouze pro jejich pobavení a na povel uspokojit jakékoliv jejich zvrhlé choutky.